fbpx

Jak (ne)učit děti nová slovíčka?

Na výuku face-to-face neboli off-line, s sebou tahám velkou tašku aktivit. Nazvala jsem si ji pracovně ETT (English Teacher Toolkit). Je to taška se všemi věcmi, které na lekcích využívám.

Kromě papírů (bílých a barevných), nůžek, lepidel, vodových barev, štětců, kartiček (flashcards), zde najdete i bublifuk, hrací kostky, magnety, kolíčky na prádlo, krabičku (mystery box), pexesa, maňáska, knížky, mucholapky, lego kostky, lízátka, Dobble, podle sezony a tématu, které probíráme pak ovoce, oblečení, plastová zvířátka, Santovské čepice… Nedílnou součástí je však také nějaká tvarovací hmota – nejčastěji plastelína.

Přestože mám lekce pečlivě připravené, je někdy potřeba malinko improvizovat. Někdy vidím, že jsou děti unavené, jindy více akční, někdy je daná činnost moc nebaví, a proto je někdy lekce během hodiny potřeba malinko upravit dle požadavků. Taky mám-li více lekcí za sebou, musím mít všechny pomůcky rychle po ruce.

Své lekce vedu hodně názorně. Bavíme-li se o domě a bydlení, mám připravené kartičky s obrázky, ty přiřazujeme k reálným věcem, na které ukazujeme, saháme. V jedné školce mají dokonce domeček pro panenky, takže můžeme stěhovat nábytek, uklízet apod. Většinou si připravím také doprovodnou písničku nebo básničku, hrajeme různé hry, soutěže, vybarvujeme dle instrukcí obrázky k tématu…

Jak určitě NE?

Kroužky angličtiny jsem navštěvovala už od školky a měla jsem štěstí na paní učitelky. Přesto jsem se setkala s několika lektory či učiteli, kteří už předškolním dětem nabízeli spousty psaného materiálu, nedejbože slovníčků!

Rovná, ale až později. Představte si, že tímto stylem učíte češtinu vlastní dítě. Když něčemu nerozumělo, napsali byste mu to na papír? A se správnou výslovností?

Silně pochybuji. A určitě se na 100 % nemýlím!

Děti v předškolním věku se nemohou slovní zásobu ani jazyk naučit z psaného materiálu. Nejen proto, že ještě neumí písmena, nerozumí psanému textu, ale ani jim to ještě nedává žádný smysl.

Jak teda ano?

Přirozeně a hrou. V ideálním případě by bylo vzít na hodinu živého PSA. Nechat děti si jej pohladit, psa děti očichat, olízat a k tomu jim vyprávět, že to je PES, má hebkou SRST, chundelatý OCAS. Zazpívat k tomu písničku o PSOVI (např.: „I have a pet, it is a dog. It goes woof, woof, woof…“), několikrát ji zopakovat, zatancovat si k ní… Nasypat PEJSKOVI granule, popsat co jí a pije, dětem nasypat misku Chocapic (které je granulím podobné) a nechat děti jíst z misky jako PSA.

Dítě by z lekce odcházelo spokojené, umazlené a plné nových pocitů i slovní zásoby – minimálně by napořád vědělo slovo PES.

Takto ale bohužel nejde pokaždé připravit všechny lekce angličtiny pro děti. Ne každá školka nebo pronajímatelé prostor by nechali pejska dovézt do hodiny. Co teprve pak, až se budou probírat sloni a žirafy? 😊

S malými věcmi kolem nás je názorná ukázka reálných předmětů samozřejmá. Objemnější slovíčka lze nahradit obrázky (flashcards), hračkami (plyšáci, Schleich zvířátka, dětská kuchyňka nebo obchod…), knížkami, reálnými videi z Youtube aj.

Co dělat, když potřebná slovíčka nejsou vždy po ruce?

Namalujte si je, vystřihněte, vyrobte nebo vymodelujte přímo v hodině.

D*Ě*T*I  M*I*L*U*J*Í  P*Ř*E*K*V*A*P*E*N*Í!

Hodně používám smývatelné tabulky a často na ně kreslím. „Děti, koukněte, co to je?“ řeknu anglicky a začnu malovat hlavu. Děti se ptají. Často už používají slovíčka, která jsou jim známá: „Circle? Ball? Head?“ (Předškoláci pak už celé věty: „Is it a …?“ ) A já pokračuji krkem… Děti hádají tak dlouho, dokud neuhodnou.

Psa si s dětmi můžete vyrobit třeba z TPR (a toilet paper roll = roličky od toaletního papíru), kaštanů, nebo třeba plastelíny.

Modelujeme slovíčka

Plastelínu, známou také jako modelínu nebo playdough (nejznámější z nich asi Play-Doh), ale i další „mačkací“ materiály, používám často a ráda. V minulém článku jsem vám slíbila, že o ní dneska napíšu.

Zkoušela jste se někdy učit slovní zásobu tak, že si dané slovíčko musíte vymodelovat? Mé děti to dělají docela běžně.

Řeknu například: „Make a (yellow/big/small) sofa.“ Tím, že děti koukají na předlohu, podle které se snaží vymodelovat podobnou pohovku, přemýšlejí o jejím tvaru, barvě, možná i materiálu a do toho několikrát zopakuji zadání úkolu, nebo se zeptám, co právě dělají, dostanou nové slovíčko hluboko do podvědomí.

Podobně, můžu s modelováním začít já a děti se musí doptávat, který kus nábytku právě tvořím. Ti nejmenší začnou s jednoduchými slovíčky, po těch větších pak vyžaduji celé fráze: „Is it (a)…?

Skvěle se dá plastelína propojit s barvami nebo počítáním. Můžete tak nechat děti vymodelovat dům. Kolik má oken, dveří, komínů? Jakou mají barvu? Kolik má zvířátko očí, uší, ocásků?

Velmi zajímavé, legrační a oblíbené jsou také příšerky (monsters). K něm jsem navíc vytvořila hrací kostky (story cubes), které využívám i na další aktivity. Dítě hodí kostkou a vymodeluje část příšery, kterou hodilo dříve na kostce. Bez větší námahy a uvědomění se tak učí, opakuje nebo prohlubuje slovní zásobu částí těla. Hodí-li stejnou část podruhé, klidně může příšeře přidat další stejnou část – vždyť je to monstrum! Jako oči pak používám plastové oči ke kreativnímu tvoření, které hru ještě více obzvláštní.

Jak můžete své tvoření ještě více okořenit?

Do plastelíny můžete zatlačit také další media. Skvěle fungují kamínky, šišky, žaludy, flitry, knoflíky, korálky a jiné. Děti to milují!

S plastelínou můžete také „kreslit a zdobit“. Skvělé je připravit si, vytisknout a zalaminovat jednoduché obrázky a ty nechat děti „domalovat“. Mohou tím zdobit princezně její šaty pomocí kuliček, nudlí, špaget aj., modelovat duhu, zkrášlit si auto, ale i čísla a písmenka…

Použití plastelíny se dá aplikovat snad na všechna témata, která vás jen napadnou: emoce, lidské tělo, jídlo, ovoce, zelenina, dopravní prostředky, zimní radovánky, pečení a vaření, čísla a počítání, barvy, zvířátka (na statku, v ZOO) …

Jakou plastelínu vybrat a používat?

Dříve jsem měla moc ráda originální modelínu Play-Doh. Zdálo se mi, že má pěknější barvy, je měkčí a upřímně jsem jako máma dvou dětí ocenila, že šla docela dobře vyškrábat i z koberce. Když mi děti doma nebo na lekcích začaly plastelínu jíst, začala jsem si doma vyrábět vlastní. Můj oblíbený a ozkoušený recept najdete zde. Obsahuje jen pár (jedlých) ingrediencí, můžete si ji ovonět vlastní vůní, zvolit vlastní barvy, a náklady na výrobu jsou oproti originálu skoro nulové. Dneska ale častěji používám raději klasickou Formalínu z obchodu. Je pevnější, děti ji tolik nejí a nezasychá, takže déle vydrží.

Práce s hmotou má kromě všech výhod uvedených nahoře také terapeutické účinky, jemně dokáže masírovat body na konečcích prstů, zklidnit a propojit více smyslů najednou.

Plastelína a výuka dospělých?

Jste-li rodič, nebo dospělý, který se učí cizí jazyk, určitě doporučuji zavézt plastelínu také do vašeho studia. Není nic jednoduššího, než si hnětat z hmoty při učení se slovíček a vaše výtvory anglicky komentovat.

Slovíčka hravě v online výuce?

S online výukou se celá má ETT výbava přesunula na můj stůl vedle počítače. Funguje stejně dobře v online prostředí jako off-line

Pořád s některými dětmi tvoříme, stříháme, malujeme i lepíme. Hodně aktivit se dá nasdílet na obrazovku a psát nebo malovat přímo na ni. Můžu zároveň dětem ukazovat psa na videu a pouštět si i jeho zvuky, komentovat co dělá… U mačkacích hmot je však potřeba dávat pozor, aby se nezamotaly do klávesnice. 😊

Jaké jsou vaše zkušenosti s výukou slovní zásoby u dětí? 

Máte svou ETT? 

Co v ní nesmí chybět? 

Vyzkoušela jste některé z mých tipů? 

Budu ráda, když se o ně podělíte!

Trápí vás „nekázeň“ na lekcích? Nechtějí vaše děti spolupracovat a neustále odbíhají za hračkami? Chcete vědět, jak namotivujete děti na lekcích angličtiny tak, aby spolupracovaly jako skupinka? Přečtěte si můj článek Jak namotivujete nejmenší děti na lekcích angličtiny? a zažijte na svých lekcích řád a pohodu.

Prosím o sdílení mých článků na sociálních sítích, aby se dostali k těm, kteří je potřebují a kterým nejvíce pomohou! Děkuji 🙂

Přidejte se také do uzavřené ženské skupinky na Facebooku, kde si pomáháme s anglickou gramatikou.>>

4 názory na “Jak (ne)učit děti nová slovíčka?”

  1. Pingback: „Messy Play“ aneb „Nepořádné hraní“ pro výuku (nejenom) angličtiny - Michaela KARKOŠKOVÁ

    1. Děkuji, Anet, za zpětnou vazbu. 🙂 Jsem ráda, že je nás více, a můžeme spojit síly za kvalitnější vzdělání dětí. Kéž by se tímto přístupem začalo povinně učit už v mateřských školách! Děti by pak přirozeně vyrůstaly s novým jazykem a nemusely by se ho později nutit učit, což bohužel, často pozoruji.

  2. Pingback: Jak na slovní zásobu? - Michaela KARKOŠKOVÁ

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Míša Karkošková