Poslouchám, posloucháš, posloucháme

Teď, když už víte, co poslouchat, měli byste také vědět – JAK. Poslech se dělí na dva základní typy: aktivní a pasivní.

Pasivní znamená, že posloucháte, ale přitom se věnujete jiné aktivitě. Přestože nedáváte až takovou pozornost, mozek vnímá podvědomě, co slyší, a zanechává si paměťové stopy. Přestože se nesoustředíte, učíte se, takže to má smysl.

Aktivní poslech naopak vyžaduje vaši plnou pozornost, čas a možná i kousek papíru nebo poznámkový blok. Zaměřte se na to, o čem se mluví, na slovní zásobu, použité fráze, intonaci, výslovnost i frázování.

Pokud je poslech složitý, zkuste si najít jeho přepis. (Najdete ho pod názvem: „transkript“. Posloucháte-li hudbu – přepis písničky najdete pod „lyrics“.) Neznámá slovíčka si vyhledejte ve slovníku, nebudete-li si jisti, jak se správně píšou, zkuste vyGooglit celou větu. Slovíčka si také zapište do sešitu, na kartičky, do Quizletu nebo na „sticky notes“ a často si je opakujte.

Úžasnou a funkční metodou, jak se díky poslechu naučit také výslovnost a získat jistotu v mluvení je tzv. „shadowing“, neboli „stínování“, kdy aktivně posloucháte řečené, po jednotlivých větách však poslech zastavujete a opakujete co nejpřesněji, co jste slyšeli. Častým tréninkem propojíte, co slyšíte s tím, co říkáte a získáte sebevědomí při komunikaci.