Když jsem přesně před rokem přecházela z offline lekcí k online kvůli pandemii koronaviru, neměla jsem s online prostředím žádnou zkušenost. Popravdě se mi do něho ani nechtělo. Skupinové lekce naživo skončily ze dne na den, a protože vidina otevření systému byla v nedohlednu, ani mi nic jiného nezbývalo. Snažila jsem se zapůsobit na výuku jednotlivců – one-to-one.
První pokusy o online výuku byly katastrofální!
Pro svou komunikaci jsem zvolila Skype, který mi vždy na cestách po světě věrně sloužil, je uživatelsky kamarádský a má ho v mobilu i počítači snad každý.
Jelikož všichni seděli doma, sledovali filmy, brouzdali po Youtube, volali si s kamarády a rodinou, síť byla nestabilní, z rozhovoru bylo slyšet každé páté slovo, kamera se sekala a obraz byl na nic.
V tom málu, co šlo ještě slyšet a rozumět, jsem na druhé straně drátu cítila zoufalství svých studentů, kteří si za lekce platili a neměli z nich vůbec nic. Naštvaná a mrzutá jsem byla i já. Kvalita hodin zdaleka neodpovídala mým představám a takhle jsem si přece nemohla udržet své zákazníky, natož nalákat nové.
Přesto jsem si nějakým zázrakem dokázala své věrné studenty udržet. Brzy jsme zjistili, že když si vypneme kameru, aspoň se uslyšíme. Nemůžu ani mluvit o online lekcích, jako spíše o telefonních lekcích angličtiny.
Brzy se všechno „utřepalo“, studenti si začali zvykat na to, že mě pouze slyší, a protože se snažím své hodiny vést převážně v angličtině, začali si dokonce libovat, jak se jejich poslech posunul na vyšší úroveň, když přišli o možnost názorné neverbální komunikace, zběsilého rozhazování rukama a výrazů v obličeji.
Operátoři a internetoví poskytovatelé zrychlili internet a mě se výuka posunula na vyšší level.
Konečně jsme se se studenty zase viděli přes kameru! Mohla jsem začít sdílet svou obrazovku, psát na virtuální tabuli, pouštět youtube videa a poslechy a hodiny začaly mít šmrnc a začaly být veselejší.
S otevřením opatření se na chvíli vrátila možnost vidět se s mými studenty naživo. K mému milému překvapení se do toho nikomu nechtělo!
S narůstajícím zájmem o mé lekce a také mou dotěrnou zvědavostí, jak na sobě a svých hodinách ještě více zapracovat, jsem začala hledat na internetu zdroje, možnosti, stránky, webináře, jak to dělají ostatní, jak to funguje jinde, a jak své služby ještě zlepšit a zkvalitnit.
Trávila jsem na internetu volné dny i noci. Měla jsem pocit, že je toho teď moc dostupného, zdarma, všude, že toho tolik nevím, že chci umět všechno, že musím používat všechny vychytávky, aplikace, weby i zdroje. Cítila jsem se virtuálně zahlcená a zdroje poznávání ještě nenabíraly konce.
Měla jsem pocit, že se se vším musím podělit také se svými studenty. Hráli jsme hry, vyplňovali cvičení, jednou takové, podruhé jiné. Některé aplikace vyžadovaly složité přihlášení nebo registraci mých studentů, s čímž někteří neskutečně bojovali. Podruhé už jsme je třeba ani nevyužili, protože bylo složité se do nich dostat. Byla jsem pokusnou krysou a mí studenti mými pokusnými králíky.
Řekla jsem si: “DOST!“
Celý život se snažím dávat přednost kvalitě namísto kvantity. A táto kvantita začala být nesnesitelná! Začala jsem si třídit stránky, materiály, dostupné zdroje i nápady. Zamířila jsem svou pozornost na to, co se MI líbí, co MI vyhovuje, co je pro MĚ přínosné, co MI přináší potěšení, co MĚ baví, a vypustila všechno, co mě přehlcovalo.
Vytvořila jsem si složky a řádně si je označila. Začala si věci zálohovat na Google Disk. Také jsem zjistila, že mi nesmírně vyhovuje celá Google sada, ke které jsem byla vždycky velmi skeptická, ale která přináší jednoduché, propojené a efektivní nástroje, díky nímž už nemusím trávit hodiny přípravou na lekce.
Naučila jsem se používat Google Docs, Google Classroom, Google Slides, JamBoard, Gmail, Google Kalendář a Google Sites, jsou to mé TOPky a už bych se jich nikdy nevzdala!
Kromě Skypu jsem objevila také kouzlo Zoomu. Na něm nemusím jenom sdílet obrazovku, ale dokážeme přes něj se studenty spolupracovat. Mohu je nechat řídit svou plochu, nechat je psát, malovat přímo na sdílený dokument.
Je to rok, co vedu své kurzy online a už bych neměnila!
Naučila jsem se s online výukou takové vychytávky, díky nimž mě baví chystat si hodiny, učit je, své hodiny dále recyklovat. A konečně cítím, že i mí studenti jsou z interaktivních hodin nadšení!
Mnozí namítají, že lekce naživo jsou „lekce naživo“ a nic se jim nevyrovná. Z pohledu digitálního lektora lekcí jeden na jednoho mám snad i pocit, že svým dosahem a možnostmi předčí v určitých úhlech své offline protivníky.
Se svými studenty koukáme z cizích oken a popisujeme, co se tam děje. Virtuálně cestujeme po světe, kupujeme si jízdenky, letenky, vybíráme si oblečení ze zahraničních e-shopů, sledujeme zahraniční influencery, posloucháme autentické nahrávky. Máme neomezené možnosti a procvičujeme jazyk v praxi.
Jsem lektorka angličtiny specializující se na předškolní a prvostupňové děti. Probouzím v dětech nadšení pro angličtinu a věřím, že se ji zábavnou a názornou formou dokáže naučit úplně každý. Od roku 2020 vedu kroužky v mateřských školách na Podluží.
Motivuji rodiče k efektivní výuce a procvičování angličtiny v domácím prostředí. Vytvořila jsem proto pohybové Jogové karty s Lišákovými, napsala ebooky o anglické gramatice a připravila zábavné pracovní listy a pomůcky.
A protože vím, že učení není vždy a pro všechny snadné, pomáhám svým klientům najít příčiny jejich neduh a nabízím jim nové volby pomocí Kineziologii One Brain® nebo EFT. Můj příběh si přečtěte tady >>